Naše historie
Pokud Vás zajímají kapitoly z historie, můžete si přečít pár řádků, které připravil Jiří OK2QX. Uvidíte, že naše historie je zajímavá a že naše začátky nebyly jednoduché.

Těžké začátky
O existenci nějaké organizace radioamatérů pracujících na železnici jsem se dozvěděl poprvé z QSL lístků, které mi čas od času došly od radioamatérů z ciziny, kteří v nějaké podobné organizaci byli - náměty na jejich QSL, pokud byly s obrázkem, obvykle znázorňovaly nějakou historickou lokomotivu a podobně. Tehdy jsem tomu nevěnoval přílišnou pozornost - konečně nejrůznějších spolků bylo i mezi radioamatéry povícero, navíc já měl v té době již nějaké problémy proto, že jsem byl dosti aktivní v mezinárodním klubu "lovců diplomů" CHC, který do své smrti vedl K6BX a byl předchůdcem dnešního německého DIG klubu) a prakticky od dob studií jsem dostával pravidelně časopis DARC - CQ DL, což byl pravděpodobně ještě větší prohřešek. Nicméně došlo někdy na konci 70. let k tomu, že jsem měl spojení se stanicí SM3WB a poněvadž tehdejší spojení neprobíhala podle dnes obvyklého vzoru GM 599 K - TU 599 SK, dotyčný se dozvěděl že pracuji na železnici a dokonce ve stejném oboru jako on, což dal ve spojení k lepšímu. Já jsem mu pak dal najevo, že vím, že existuje nějaká organizace radioamatérů - železničářů. Doslova obratem jsem měl doma obsáhlý dopis, ve kterém mne informoval o tom, že on je dokonce presidentem této organizace a dal mi poměrně podrobné informace s tím, že by byli potěšeni, kdyby se podařilo podobnou organizaci založit také u nás.
Začal jsem tedy v tomto směru podnikat nějaké kroky - v prvé řadě jsem kontaktoval Federální ministerstvo dopravy (FMD), odtamtud jsem byl ihned odkázán na Svazarm a současně na tehdejšího tajemníka Ústředního radioklubu (ÚRK) Františka Ježka OK1AAJ. Mylně jsem předpokládal, že získám podporu. Již od dob studií jsem byl totiž velmi aktivní jako posluchač a od roku 1955 marně každoročně žádal o koncesi. Až díky jeho zákroku jsem ji pak v roce 1962 získal i přesto, že jsme byli mnohokrát ve sporu, nejvíce ohledně uveřejňování adres pro posluchače. Ten spor jsem nakonec vyhrál. Později jsem na ÚRK nějaký čas dokonce pracoval jako diplomový manažer. Po smrti OK1ZW jsem vyřizoval nahromaděné resty až do nástupu pana Libry. Toho jsem pak zasvěcoval do problematiky - nebyl to totiž radioamatér, ale uměl bezvadně několik světových jazyků. Pravidelně v letech 1962-63, kdy jsem pracoval v Praze na ÚDDT (Ústřední dům dopravní techniky) jsem chodil vypomáhat na QSL službu, učil v kurzech pořádaných ÚRK radiotechniku, pak jsem byl členem KV komise, později Rady Českého a nakonec i Ústředního radioklubu. Jenže ouha - dostal jsem na srozuměnou, že pokud v těchto aktivitách budu pokračovat, přijdu v prvé řadě o koncesi - že těch průserů které za mne žehlil už bylo dost. Asi bylo - já měl dokonce nějakou dobu zakázáno publikovat pod svým jménem v Amatérském radiu a po podání žádosti o povolení k vysílání z Albánie, což v té době byla "země nedostupná" podobně jako dnes Severní Korea, jsem byl dokonce několik let veden coby "osoba sledovaná". O koncesi jsem přijít nechtěl, takže jsem aktivity v tomto ohledu dočasně ukončil.
Přišel však rok 1988, kdy začalo být téměř vše možné a já dostal možnost zúčastnit se velkého zájezdu po Evropě. Napsal jsem proto několika známým radioamatérům Švédskem počínaje a Francií konče, zda bych se s nimi mohl setkat, jeden z dopisů šel také na adresu SM3WB. Bohužel, odpověděl mi jeho syn v tom smyslu že jeho otec zemřel. V domnění, že se jedná opět o záležitost klubu FIRAC, mi dal adresu na Heinze Windelbanda DJ3UN. Heinz byl tehdy velmi aktivní a dnes je - spolu s André Pettelatem (F9AP) a Karl A. Maddalenou (HB9QA), kteří také měli podíl na vzniku naší odbočky FIRAC, dokonce jmenován čestným předsedou FIRAC. Žil v Hamburku, což byla jedna ze zastávek naší proponované cesty.

Získávání členů, ustavující valná hromada
Začala tedy další - zpočátku "korespondenční" fáze, ze které jsem se dověděl, že členy rakouské odbočky FIRAC již jsou OK2BVX a OK2PFN. Bohužel, žádný z nich se později po založení naší odbočky aktivně neprojevil. Získal jsem pak stanovy mezinárodní organizace FIRAC a ihned po listopadovém převratu jsem dal všemi možnými způsoby na vědomí úmysl založení československé odbočky FIRAC. Podle mezinárodních stanov jsem sepsal naše stanovy a postupně získával přihlášky. Vypadalo to velmi nadějně, zprvu se přihlásilo více jak 100 radioamatérů. Požadoval jsem po tehdejším FMD nějaký kontakt na FISAIC, ale jaká byla odpověď si máte možnost přečíst na kopii dopisu. To jsem však měl již kontakt na tehdejšího sekretáře FIRAC (Roger von Sehlen - DF9XI), se kterým jsem pak vedl další jednání. Konečně 15.9.1990 se v Přerově sešla ustavující valná hromada, na které jsem byl zvolen presidentem, vicepresidentem Ludva - tehdy OK3ALE a sekretářem OK1DPW, Ing Luboš Winter, který byl až do odchodu od státních drah velmi aktivním členem. Luboše musím vyzvednout jako neopomenutelného spoluzakladatele naší odbočky.
Podle dochovaných záznamů bylo v letech 1990-91 známo 128 osob - radioamatérů, kteří pracovali u státních drah případně u projekční organizace SÚDOP a AŽD. Možná se ještě někteří pamatují na dotazníkovou akci, která proběhla jak po "služební" linii, tak prostřednictvím radioamatérských časopisů. Zakládající valná hromada schválila znění stanov, které pak byly odeslány na Ministerstvo vnitra k registraci. Oficiální název byl Sdružení československých radioamatérů - železničářů, zkratkou SČRŽ. Ani zde jsme však napoprvé neuspěli a bylo napřed třeba vyjasnit otázku vztahu k mezinárodní organizaci a určit sídlo Sdružení (což je vlastně dodnes otázka nevyřešená - po každých volbách by bylo nutné stanovy měnit!). Stanovy pak byly schváleny 17.10.1990. A 7.2.1991 se pak poprvé objevila na pásmech stanice OK5SAZ a hned prvý den provozu navázala 54 spojení na pásmech 28, 21 a 145 MHz a také přes převaděč OK0D.
Do mezinárodní organizace FIRAC jsme byli přijati již 6.10.1990. Zpočátku jsme měli dokonce určitou úlevu od placení členských příspěvků, neboť směna naší měny za valuty nebyla tehdy ještě možná. Řada členů také dala najevo, že o členství v mezinárodní organizaci FIRAC nemá zájem, proto jsme stanovili že bude členství dvojí - "plné" a "přidružené". "Přidružení" členové nebyli nahlašováni do počtů pro placení příspěvku do mezinárodní organizace FIRAC. V počáteční euforii byl několikrát rozesílán členům informační bulletin, byl úmysl zpracovávat jej 4x do roka, ale postupně byly přestávky delší. Ten prvý z listopadu 1990 najdete v příloze. SČRŽ se prakticky od založení stala také jednou z celostátních organizací, jejichž zástupci rozhodovali o formě střechové organizace která bude zastupovat radioamatéry. Na jednotlivých jednáních "kulatého stolu" zastupoval OK3AL, OK1DPW nebo OK2QX.
Bohužel, dokumentů a korespondence do roku 1989 se mi zachovalo jen málo - když jsem ležel na jaře roku 1989 vážně nemocen delší dobu v nemocnici, likvidovala rodina můj archiv písemností uložený na půdě v domnění, že již nebude potřebný a zachovalo se mi jen torzo ve složce uložené v hamshacku. Některé z těchto dokumentů máte možnost si přečíst, jsou oskenovány - klikněte na odkazy. Nezachovaly se ani dokumenty do roku 1991 zpracovávané na služebním počítači - v konci toho roku na něm "odešel" harddisk. Písemnosti od roku 1992, pokud jsem je sám zpracovával, mám naštěstí archivovány na disketě.

Prvé osobní kontakty se zahraničím
Po zjištění, že v roce 1991 se koná v Holandsku ve městě Breukelen zasedání presidentské rady, zúčastnil jsem se jí soukromně díky tomu, že v blízkosti tohoto místa bydlí má sestřenice, u které jsem se ubytoval. Na zasedání presidentské rady to byla odtamtud vlakem jen asi půlhodina cesty. Bylo to poprvé, kdy se zasedání zúčastnil někdo z bývalých východních zemí. Naše Sdružení se stalo jedním z řádných členů Československého radioklubu a měli jsme i zastoupení celkem osmi členy na celostátním sjezdu radioamatérů. S ČRK byla později sepsána dodnes platná smlouva zajišťující oboustranné výhody - dnes pro nás nejcennější je bezplatné odesílání QSL pro klubovou stanici. V roce 1992 jsem se alespoň na jeden den zúčastnil oficiálního jednání kongresu v Rakousku v Alt Ossiach tak, že jsem v noci cestoval ve vlastní režii tam a následující noc zpět. Téhož roku pak státní dráhy vstoupily mezi členy FISAIC.
Roku 1993 byl kongres uspořádán v Budapešti a tam jsem se zúčastnil podobným způsobem - v noci tam a následující noc zpět. Relativní blízkost to umožňovala. V závěru roku byly vypracována novela stanov, která umožnila, abychom měli jednotnou česko - slovenskou organizaci i přes rozdělení republiky. Její znění bylo schváleno Ministerstvem vnitra dne 9.12.1993. Dnes, posuzováno s odstupem času, by si stanovy zasloužily drobné změny.

Prvý kongres s oficiální účastí
V roce 1994 jsme dostali pozvání pro tři zástupce od německé skupiny FIRAC, která nám uhradila celé náklady na kongres v Bernkastel-Kuess. Zúčastnili se OM3AL, OK1DPW a OK2QX. Tam jsme zažili doslova ovace po prohlášení, že naše - tehdy vlastně již mezinárodní skupina - zůstává stále jednotná a nebude se rozdělovat. Já jsem získal diplom od italské skupiny FIRAC - GIRF za umístění v jejich lokálním závodě. Pro nás pak platí nepsaná ale dodržovaná zásada, že se po dvou letech střídají v presidentské funkci členové - z českých zemí a Slovenska. Ještě na kongres v Rumunsku jsem odjížděl na osobní pozvání tehdejšího presidenta FIRAC Theo Gradinaria a teprve od roku 1997 bylo možné účastnit se kongresů oficiálně, s úhradou poplatků pro delegáty z prostředků národní skupiny FISAIC. Bohužel jednání v Narviku bylo pro ty, co nemohli využít leteckou přepravu, problematické. Já byl sice předběžně přihlášen, avšak dlouhá cesta by mi znemožnila účast na jiné důležité akci doma.
Od roku 1993 se naši členové pravidelně zúčastňují závodů FIRAC - FISAIC. Zprvu to byla účast víceméně formální. Přiznejme si, v našich podmínkách jsme zvyklí na atraktivnější a rychlejší průběh závodů, než se nabízí zde, ale od roku 1998 zasahujeme i do bojů o medailová umístění, i když se - zvláště v telegrafním závodě na KV jedná spíše o vytrvalost a ve fone závodě na KV navíc o výkon než o zručnost a provozní um. Každoročně si naše stanice OM5AM, OM5GU či OK2QX některou z medailí odnášejí - například za závody roku 2006 jsme těch medailí získali celkem 6 z celkových devíti udělovaných, takže jich na účastníky z jiných států mnoho nezbylo.

Mezinárodní kongresy
Mezinárodní kongres je jednoznačně vyvrcholením celoročních aktivit sdružení FIRAC. Jsou příležitostí ke vzájemnému setkání a navazování kontaktů. Kde všude se tyto kongresy sešly za posledních několik let, napoví následující seznam:
  1. 1992 Rakousko, Alt Ossiach
  2. 1993 Maďarsko, Budapest
  3. 1994 Německo, Bernkastel-Küss
  4. 1995 Norsko, Narvik
  5. 1996 Rumunsko, Brašov
  6. 1997 Francie, Sévrier
  7. 1998 Itálie, Sorrento - s návštěvou Vesuvu, Pompejí a Capri
  8. 1999 Česká republika, Praha - s návštěvou Kutné Hory a Českého Šternberku (poprvé v ČR)
  9. 2000 Švýcarsko, Brigg - s cestou úzkorozchodným vlakem do Zermattu a dále na Gorner Grat (3089 mn. m.)
  10. 2001 Velká Británie, Blackpool
  11. 2002 Maďarsko, Šoproň - s návštěvou železničního muzea pod širým nebem a Györu
  12. 2003 Rakousko, St. Urban am Ossiachersee - s návštěvou Villachu, Klagenfurtu, dómu v Gurku a Ossiachu
  13. 2004 Bulharsko, Varna
  14. 2005 Německo, Rantum na ostrově Sylt
  15. 2006 Slovinsko, Ljubljana
  16. 2007 Maďarsko, Hajduszoboszló
  17. 2008 Itálie, Grado
  18. 2009 Slovensko, Nový Smokovec